Z letošního 15. ročníku Mezinárodního jazz and blues festivalu dost ční jedno jméno - britští The Pretty Things, kteří přijíždějí do ČR poprvé. Se kterou z hvězd minulých ročníků ústeckého festivalu je lze postavit na stejnou úroveň?

The Pretty Things ti jsou naprosto kultovní britskou r´ n ´b kapelou 60tých let! Často byli nazýváni ošklivými bratranci The Rolling Stones. Jestliže se říkalo, že Beatles jsou miláčky maminek a Rolling Stones nutné zlo, tak The Pretty Things byli nenáviděni! Moc hlasití, moc vlasatí, neupravení. Ani časopis Bravo se je neodvážil propagovat ale uváděli je jako odstrašující případ. Významem bych je dal do jedné řady s kapelami, které už na ústeckém jazzovém a bluesovém festivalu účinkovaly The Troggs nebo The Manfred´s s Paulem Jonesem!

Co myslíte, lze od nich čekat také novější věci? Prý se ale ohlédnou až do svých začátků, na které skladby se vy sám těšíte?

Uvádějí, že na koncertech hrají průřez svojí celou tvorbou. Ale já se samozřejmě nejvíce těším na jejich tvorbu ze 60tých let. Z časů, kdy od nich čerpali i sami The Rolling Stones.

Viděl jste někdy jejich vystoupení, třeba na videu?

Jejich koncert jsem neviděl, ale referoval mi přítel, který byl na jejich koncertě v Německu. Právě na základě jeho referencí jsem se spojil s agentem, se kterým dlouhodobě spolupracuji, a dal jsem jim nabídku.

Těšíte se na ně? Vidět je v Ústí – je to šance z kategorie hudebních snů?

Samozřejmě, že se na ně těším! O tom nelze pochybovat.

Zmínil jste trefné označení pro The Pretty Things „Ošklivější bratranci Rolling Stones“? Ovšem ani Mick Jagger nebo Keith Richards dnes svými obličeji nejsou právě metrosexuálové!

Jenže označení „ošklivější bratranci Rolling Stones“ vzniklo už v 60tých letech, kdy Jagger i Richards ještě byli fešáci. Ale The Pretty Things ne! Nikdy… (smích)

Seřadíme-li účinkující ústeckého festivalu podle významu a věhlasu, kdo by letos byl po The Pretty Things na druhém a třetím místě?

Ono je ale dost těžké, seřadit umělce podle významu a věhlasu, protože se jedná o dost různé žánry. Těžko se mi poměřuje tvrdší elektrické blues Nicka Mosse například s decentním jazzem zpěvačky Any Cisneros.

Je někdo, kdo se ještě letos do Ústí po čase vrací? Pokud vím, už tu byl Jan Kořínek i s úžasnou bluesmankou Sharon Lewis, že?

Z letošních účinkujících už jsme v Ústí viděli několik muzikantů. Máte pravdu, hrál tu již Jan Kořínek se Sharon Lewis, ale také lidé okolo Martina Šulce.

Letos už není akce zcela rozdělena na jazzový a bluesový či bluesrockový večer. Třeba právě Sharon nám žánry nabourává, soudím.

Přesně tak, máte pravdu.

Kdo bude podle vás pro návštěvníky dvoudenní akce překvapením? A už je pro vás?

Překvapením pro milovníky jazzu může být Ana Cisneros a v sobotním koncertu sázím jak Kaiu Brown, tak na Nicka Mosse a jeho jediné vystoupení v ČR!

Kolega se mě ptal, proč jsou letos jen dva dny festivalu, a já opatrně odpověděl otázkou: „Peníze?“ Je to tak? Nebo letos už žádná zajímavá kapela „okolo nejela“?

Festival je dvoudenní částečně proto, že nemůžeme počítat s tolika penězi jako dříve. Ale také proto, že ve městě Ústí, kde na koncert Michala Davida přišlo skoro 7 000 lidí, je těžké prosazovat hodnotnou hudbu.

To zní dost smutně…

Jestli festival v tomto městě skončí po 15ti ročnících, tak jen proto, že o něj Ústečané nebudou mít zájem, tak jako o mnoho dalších hodnotných kulturních akcí.

Letos přijedou tři výrazné dámy. To je v rámci festivalu výjimečné, ne?

Ano, letos je festival opravdu tak trochu ve znamení tří výborných zpěvaček. A věřte, těším se na ně.

U Sharon Lewis není o čem diskutovat, je skvělá. Ale co říkáte na Kaiu Brown? Na mě působí, jako by přijela ze starých časů. Je dost jiná…

O zpěvačce jménem Kaia Brown jde šeptanda v hudebních kruzích, že je lepší než ostatní černé zpěvačky u nás žijící a vystupující. Tak si počkáme, zda se to potvrdí!